Trauma je emocionální reakce na nějakou děsivou událost, jako je např. nehoda, znásilnění nebo přírodní katastrofa. Bezprostředně po události je typický šok a popírání. Dlouhodobější reakce zahrnují nepředvídatelné emoce, flashbacky (intenzivní vzpomínka navracející člověka do traumatické události), narušené vztahy, a dokonce i fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy nebo nevolnost (Americká psychologická asociace).

Psychické trauma je reakcí na událost, kterou člověk považuje za vysoce stresující. Příkladem může být pobyt ve válečné zóně, přírodní katastrofa nebo nehoda. Trauma může způsobit širokou škálu fyzických a emocionálních příznaků. (Medical News Today)

Jak rozpoznat příznaky psychického traumatu?

Pro rozpoznání příznaků psychologického traumatu je důležité znát běžné psychické reakce lidí, kteří čelili traumatickým problémům. V tomto článku si projdeme šest nejčastějších příznaků posttraumatické stresové poruchy.

1. Emocionální příznaky posttraumatické stresové poruchy mohou zahrnovat strach, smutek, hněv, stud, úzkost atd. Rozsah emocí závisí na individuálním charakteru člověka. Když si všimnete člena skupiny, který vyjadřuje výše zmíněné pocity, je důležité pochopit, že jeho pocity s největší pravděpodobností nesouvisejí s ostatními účastníky osobně, ale jedná se o zvýrazněné projevy prodělané traumatické situace.

2. Fyzické příznaky mohou zahrnovat poruchy spánku, somatické potíže (např. bolest nebo slabost související s tělem), neurologické problémy atd. Aby bylo možné osobě s těmito symptomy pomoci, je třeba působit na fyzické úrovni. Konkrétnější kroky budou uvedeny v kapitole "Jak pomoci lidem s posttraumatickou stresovou poruchou" v tomo článku.

3. Kognitivní příznaky se mohou projevovat negativním postojem ke každodennímu životu, přesvědčením, že svět není bezpečné místo, že lidé jsou nebezpeční atd. Osoba s kognitivními příznaky si může jakoukoli současnou situaci nesprávně vykládat jako nebezpečnou, protože se v ní ozývá, byť jen vzdáleně, předchozí trauma. Osoba se může ve skupině lidí cítit jako "cizinec".
K dalším kognitivním příznakům patří také flashbacky nebo spouštěče: hluk, pach, fyzický vjem nebo vizuální scéna, které mohou člověku připomenout trauma, i když s touto minulou situací nesouvisí. Příkladem spouštěče u osoby s příznaky poválečného stresu může být hlasitý zvuk připomínající bombardování, výbuch nebo letecký poplach, zvuk letadla nebo vrtulníku používaného pro vojenské účely atd. Tyto příklady jsou skutečně individuální, protože závisí na traumatické situaci, která se u dané osoby stala. Mezi další kognitivní příznaky patří derealizace: dlouhé mlčení, monotónní hlas nebo odpovědi, které neodpovídají kontextu či situaci.

4. Behaviorální příznaky Behaviorální příznaky se poznají podle vyhýbání se, nutkavého (např. přejídání) nebo impulzivního (např. vysoce rizikového) chování, agresivity nebo bezradnosti, kdy osoba není schopna činit žádná rozhodnutí. Příkladem může být nadměrné nebo příliš časté pití alkoholu, pláč v situaci, která není typicky emotivní, vyhýbání se komunikaci s druhými lidmi nebo přílišná agresivita vůči nim.

5. Sociální příznaky jsou reprezentovány především pocitem zrady a absencí důvěry k druhým lidem. Příkladem může být obava ze setkávání s novými lidmi a navazování rozhovorů s nimi nebo dokonce z chození na nákupy, vyhýbání se společenským aktivitám nebo skupinovým rozhovorům, pocit, že jsou ostatními sledováni a odsuzováni, nízké sebevědomí a strach z kritiky ze strany ostatních, vyhýbání se očnímu kontaktu.

6. Vývojové příznaky zahrnují zmatenost, hněv, strach, nízkou výkonnost nebo stažení se ze skupiny. Příkladem může být verbální nebo fyzická agrese vůči ostatním, pocit nejistoty ve vztahu k ostatním lidem nebo intenzivní změny nálad.

Příznaky se mohou v průběhu času měnit, ale neustále se opakují. Mohou se projevovat, když je osoba obecně ve stresu nebo když zažívá flashbacky. Příznaky se mohou zintenzivnit, jestliže se v nějaké běžné situaci objeví spouštěč, který ostatní nepoznají. Jakmile je vedoucí skupiny, workcampu nebo pracovník s mládeží informován o minulosti účastníka nebo alespoň zná nějaké obecné informace (např. že v zemi, odkud účastník pochází, je válka), přispěje to k lepšímu uvědomění a možnosti rozpoznat příznaky traumatu.

Vedoucí skupiny, workcampu nebo pracovníci s mládeží mohou podniknout následující praktické kroky, aby minimalizovali příznaky a podpořili danou osobu.

1. Sada pro překonání úzkosti Tento přípravný krok je třeba učinit předem, ještě předtím, než se projekt na místě začne konat. Vyzvěte účastníka s posttraumatickými příznaky, aby si vytvořil speciální krabici nebo tašku s různými předměty, které jsou pro něj jedinečné a intimní. Mohou to být jakékoli předměty, které se pojí s pozitivními vzpomínkami (např. oblíbený parfém, hračka nebo fotografie blízkých osob). Ve chvíli krize může člověk otevřít svou sadu a použít ji pro osobní zklidnění a překonání záchvatu úzkosti. Pokud však k záchvatu úzkosti dojde v průběhu projektu a účastník/účastnice nemá žádnou konkrétní sadu, je možné vyzvat tuto osobu, aby našla jakoukoli opravdu osobní věc, kterou má v tašce a která souvisí s dobrou vzpomínkou a pomůže jí se uklidnit.

2. Poselství naděje. Je důležité být připraven naslouchat účastníkovi/ci tak dlouho, dokud to bude potřeba, soustředit se na to, aby mluvil/a, a přijmout jeho/její pocity. Poté předejte "poselství naděje" - ujistěte člověka, že není sám/a a že jste tu pro něj/ní, abyste mu/jí pomohli a podpořili, jak jen to bude potřeba. "Poselství naděje" je individuálně adresované poselství, kdy vedoucí skupiny nebo pracovník s mládeží rozpozná starosti druhého a pomůže mu soustředit se na osobní růst, který může být výsledkem jeho zkušeností. Vedoucí nebo pracovník s mládeží může tento růst usnadnit tím, že účastníkům individuálně naslouchá. Když mluvím o své osobní zkušenosti, doporučila bych používat aktivní naslouchání a jednoduše se ptát: "Jak mohu pomoci tady a teď?".

3. Fyzická cvičení: Můžete zorganizovat pravidelné každodenní fyzické aktivity (např. jógu, ranní cvičení), které pomohou snížit příznaky stresu. Velkou pomocí jsou meditace a dechová cvičení. Zde jsou příklady jednoduchých dechových cvičení, která lze účinně využít: zde , zde nebo zde

4. Poznejte spouštěče. Vyhýbejte se hlasitým zvukům, hádkám nebo náhlým pohybům, protože to vše může být spouštěčem traumatu. Jakmile se účastník cítí zasažen/a spouštěčem, existuje technika, která mu/jí rozhodně pomůže znovu zaměřit pozornost a uklidnit se, inspirace zde.

5. Respektujte soukromí. Jak již bylo zmíněno v tomto článku, aktivní kroky, které podnikne vedoucí skupiny, workcampu nebo pracovník s mládeží, mohou osobě s posttraumatickými příznaky pomoci. Je však třeba mít na paměti, že někteří lidé potřebují své soukromí, aby překonali stresovou situaci nebo záchvat úzkosti. Pokud tedy osoba není připravena sdílet podrobnosti o tom, čím si prošla, je to její právo, které je třeba respektovat.